Dá se absolvovat univerzita během jednoho týdne? Pokud nemáme na mysli práva v Plzni, tak asi pouze v pohádce. A nebo na tradičním letním scholovém táboře v Hoješíně. Což je vlastně totéž… Ano, o letošních prázdninách byla v Hoješíně otevřena pohádková týdenní křesťanská univerzita pro lidi všeho věku. A její zaměření? Svátosti.
Sotva si stačili se svými rodiči vybalit kufry a ubytovat se ve zdejším klášteře sester sv. Františka z Assisi, už na dobrou třicítku malých i větších studentů z Opavska, Brněnska či Jablonného čekala slavnostní imatrikulace. Chybět nemohla rektorka Hoješínské univerzity, děkan a celá akademická obec včetně pedela, nesoucího insignie. Budoucí studenti složili slavnostní přísahu a hned byli rozděleni do tří kolejí – sv. Eulálie, sv. Jiří a sv. Maxmiliána Kolbeho.
Studium, které pro mladé budoucí akademiky připravili jejich rodiče a vedoucí, probíhalo formou her a plnění různých úkolů a vůbec nebylo jednoduché. Seznamování s jednotlivými svátostmi totiž probíhalo často tak říkajíc na vlastní kůži. Při probírání svátosti manželství bylo povinností každého naučit se manželský slib. Pomazání nemocných si mnozí měli možnost vyzkoušet sami na sobě. A kdybyste kteréhokoli absolventa probudili třeba o půlnoci, nespletl by se a správně popsal, jaké oleje se používají při svátostech křtu, biřmování či pomazání nemocných. Studium se ale mladým žákům snažilo ledacos překazit – třeba když se za bránu univerzity vloudila záludná pokušení, museli pak skoro všichni ke svátosti smíření. Mnozí také až do noci studovali náročné texty jako blahoslavenství, modlitby „Věřím…“ a učili se je zpaměti. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit lekce „Překládáme z latiny“. Ale aby se studenti samým učením nesedřeli, mohli ve volném čase hrát fotbal, zápasit sumo, číst si a vůbec toho dělat mnoho zajímavého.
Nejtěžší zkouška všechny čekala na konci týdne. Učitelé se rozhodli, že si ověří znalosti svých svěřenců v jednom velkém shrnovacím testu. Napjatá atmosféra před zkouškou by se snad dala krájet. Nakonec však všichni test s přehledem zvládli.
Bylo až neuvěřitelné, jak rychle přišel konec týdne a s ním i závěr studia. To, že tábor byl tak zajímavý, zábavný a poučný, vypadá jako samozřejmost, za kterou se ve skutečnosti skrývá ohromné množství práce. Poděkovat je za ni třeba především hlavní organizátorce Marušce H., otci Petru Smolkovi, Klárce, Bětce, Marušce C., Ivě, Tondovi, oběma Jirkům, Suchým a Spalovým, kteří vymysleli a zorganizovali všechny soutěže, sestře Anežce, Marii Smolkové a Anně Lázničkové za skvělé jídlo a mnoha a mnoha dalším. Ti všichni dohromady pomohli vytvořit skvělou atmosféru, na kterou budou účastníci scholového tábora ještě dlouho vzpomínat. A protože studenti byli pilní a odhodlaní učit se nové věci, udělení doktorátu si poslední den při slavnostní promoci opravdu zasloužili.
Hoješínská univerzita zavřela své brány a naši malí doktoři se rozjeli do svých domovů. Doufejme, že vědomosti, které zde nabyli, už neztratí.
Ivo a Barbora Mludkovi