Jak jistě každý ví, 17. 11. byl státní svátek, tudíž volno, a tak spolčo nelenilo a vyrazilo do Frenštátu – za otcem Petrem. Cesta byla poměrně veselá, jelikož nikdo z nás pořádně neznal trasu, tak jsme se párkrát vraceli a možná trochu zbytečně zajížděli, ovšem Vojtovi a Vojtovi patří obrovský dík za to, že nás v pořádku dovezli tam i zpět. Ubytovaní jsme byli na faře v Tiché – bývalém obydlí otce Mirka. Sice už tam nejsou ovečky, ale fara je to moc pěkná, i když tedy trošku studená, zvláště když nefunguje termostat (jak jsme zjistili).
Otec Petr nám ve Frenštátu předal klíče, my se v Tiché zabydleli, pozdravili s otcem, který přijel a zase odjel a poté jeli na výlet. Viděli jsme skokanský můstek, téměř šli na stezku v oblacích a přeskakovali přes popadané stromy. Už trošku unavení jsme dorazili zpět do Tiché (až na Marka, který jel domů, jak jsme postupně všichni zjišťovali), kam za námi přijel otec. Povídali jsme si o neřestech, načež jsme jeli do Frenštátu na večerní mši, posléze adoraci. Pak nám otec ukázal faru a řekl, jaké s ní má velké plány-na brigádu už se těšíme! Hurá zpět do Tiché a konečně večeře! Snad nikdy nám brambory tolik nechutnali.
No a v druhý den jsme posnídali, přijel otec Petr a pokračovali jsme v neřestech… tedy v povídání o neřestech. Poté jsme udělali oběd a zahráli několikrát spolčáckou nejoblíbenější karetní hru – Bang. Potom nezbývalo než uklidit, udělat společné foto, rozloučit se s otcem a vyrazit domů. Věříme, že už příští rok si pořádně zatrsáme v novém farním sále a třeba zde oslavíme i Silvestr… A hlavně, jak se říká na Prajské, lepší mječ než nemječ!
Terezie Smolková