nedělní kázání na konec církevního roku

KDYŽ se řekne král, TAK si děti!?, ČASTO vzpomenou NA pohádku, JAK TAM!?, zpravidla

BÝVAJÍ hodní, moudří, a staří králové, KTEŘÍ většinou CHTĚJÍ PROVDAT své dcery, NEBO oženit syny. Ti starší SI už VZPOMENOU na dějepis, a řeknou si – v dějinách TO nebylo NIKDY s těmi vůdci ((králi)) nejlepší, a ti nejstarší!?, ZAŽILI i několik králů, ((A S NIMI!?, totalitních režimů)), TAKŽE!?, z vlastní zkušenosti ví, ŽE člověk DOKÁŽE lehce zneužít moc, ((SVÉ postavení, cokoli)).

A VLASTNĚ?!, nemusíme nahlížet na doby minulé, STAČÍ se podívat I NA demokracii. ZA mravní normu SE považuje to, CO – 1)dělá většina lidí, 2)A TAKÉ!?, že když většina lidí COKOLI odsouhlasí!? — JE to dobré, KDY víme, ŽE ne vždy TO i dobré opravdu je. TAK nám někdo ((i několik volebních období)) NABÍZÍ krásný a bezpečný svět, ((POMALU nebe!!, na zemi)) – 1)KOLIKRÁT ale bez Boha, 2)A PODLE svých!!, měřítek, A MY pořád stále znovu a znovu VOLÍME ty rádoby krále ((NĚKTERÉ!?, možná AŽ spasitele)).

A NAKONEC!?, nemusíme nahlížet na nikoho jiného!!, ALE klidně samy na sebe – 1)JACÍ jsme vedoucí, 2)NEBO jen zaměstnanci, ((NEBO ((když už jsme v důchodě)) – JACÍ jsme byli)). KDYŽ je nám lidem SVĚŘENO jenom nějaké málo!!, HNED to TAK rádi VYUŽIJEME pro sebe – 1)KUCHAŘKA, má doma více knedlíků, ZBYTKŮ pro slepičky, prasátko, 2)OPRAVÁŘ!? – má kolikrát doma HNED víc cizích šroubků, 3)POLITIK!? – peněz.

DNES, končíme liturgický rok, A OSLAVUJEME toho jediného pravého krále!! – 1)KTERÉHO nikdo nezvolil, 2)KTERÝ se na to své místo nedral, ŽE – 1)by o to usiloval, 2)PŘEMLOUVAL lidi jak je dobrý, ((KOLIK toho dokáže)).

JEŽÍŠ, ((král)) – 1)VŽDY králem byl!!, 2)A PAK!?, se jako král ((před dvěma tisíci lety)) narodil. Jeho kralování NEMÁ žádný začátek, ANI konec – JEDNODUŠE vždy bylo, je, a bude – NA ROZDÍL od tolika králů ((vládců)) zde na zemi, KTEŘÍ i s velkou okázalostí své kralování – 1)začali, 2)NEBO i skončili — BYLI však JEN natolik dobří a velcí vládci!? – 1)NAKOLIK pochopili, ŽE vládnou na Božím, 2)A NAKOLIK uznali vládu jediného krále nad sebou, ((Ježíše)) – 111)K NĚMU vedli, 222)A JEHO!!, ((ty Boží)) zásady prosazovali.

Příští neděli ZAČNEME slavit ((a nejenom slavit, ALE hlavně PROŽÍVAT)) advent, A ZAČNEME zase OD začátku – MY většina!?, PŘEDEVŠÍM s vládou – 1)NAD sebou, 2)A SNAD nějakými malými vládami NAD nějakým málem ((TŘEBA jen s jednou hřivnou)). TO – 1)co jsme PŘESLECHLI v letošním roce, USLYŠÍME znovu, 2)a co jsme OPOMNĚLI dobrého!?, MŮŽEME znovu ((někteří konečně!!)) — začít.

1)NĚCO uteklo!!, ((nějaká příležitost)), A UŽ!?, se to nikdy nevrátí, 2)NĚCO špatného ((slovo, skutek))!? — TAKY nevrátíme zpět. MÁME ale – 1)PŘED sebou — ((více než nad sebou)), 2)NEBO ještě lépe s námi!! — dobrotivého vládce – KTERÝ!?, né bere, ALE stále s láskou nabízí a dává.

TÍM vládcem JE Ježíš, KTERÝ nám řekl velmi důležitou větu – 1)POZNÁTE pravdu, 2)a pravda vás učiní svobodnými a šťastnými. PILÁT, ((a mnoho dalších)) SE – 1)NEsnažili o poznávání a poznání pravdy, 2)OBÁVALI se pravdy, PROTOŽE by museli ZMĚNIT – 111)své názory, 222)sebe sama.

POKUD se nebudeme SNAŽIT – 1)poznat pravdu, 2)a žít podle ní – 1)NEBUDEME se nikdy cítit svobodní a šťastní, 2)A BUDEME otroky –111)čehokoli, 222)A HLAVNĚ těch různých rádoby králů, A PAK!?, i cizích názorů — O KTERÉ dnes rozhodně NENÍ nouze – 111)KDO má šikovnější prsty!?, HNED vyťuká TA svá moudra DO celého světa, 222)KDO má trošku silnější a šikovnější hlas!?, ((a více odvahy)), HNED se postaví k mikrofónu – a mluví a mluví.

JOZUE!?, řekl židům, KDYŽ přišli DO zaslíbené země – JESTLIŽE se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, VYVOLTE si dnes!! — KOMU chcete sloužit – 1)ZDA božstvům, KTERÝM sloužili VAŠI otcové, ((KDYŽ byli ZA řekou Eufratem)), 2)NEBO!?, božstvům Emorejců, V JEJICHŽ zemi sídlíte!!!!, JÁ, a můj dům ALE budeme sloužit Hospodinu!!.

TAK se můžeme i my zamyslet NAD stále stejnou otázkou ((o slavnosti Krista Krále)) – 1)KOMU budeme sloužit, 2)KDO je náš pán, 3)KOHO chceme poslouchat, 4)a podle jakých hodnot chceme žít — JE??, ((a bude??)) TO JEŽÍŠ Kristus Král!?, A NEBO!?, to cokoli mrtvé, ((vymyšlené, zotročující)) — CO vede jenom k postupné smrti!?.

 

ÚVOD – každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas, TAKŽE je to jednoduché – slyšet, nepřeslechnout hlas svého krále, kterého dnes oslavujeme, a snad jenom neoslavujeme, ale posloucháme ho, jdeme za ním, uznáváme jeho vládu.

 

Adorace