Není to tak dávno co v boční kapli, bývalé gotické sakristie našeho kostela odpočívalo tělo Krakovského biskupa Msgre. Skórkowského. Zde je krátký příběh oné události, jak se vlastně do Kateřinek u Opavy, tehdy ještě samostatného města jeho tělo dostalo.
Pobytem v Opavě byl potrestán polský biskup Skórkowski. Roku 1835 byl vyhnán z Krakova za to, že vystupoval proti ruské a rakouské nadvládě. Zatímco si vláda mnula ruce, kterak hříšníka vytrestala, biskup si rychle zvykal na nové působiště u sv. Ducha. Získal si přízeň Opavanů, v úctě jej ale nepřestali mít ani polští věřící. A tak když po letech zemřel, chtělo se s ním rozloučit tolik lidí, že to rakouskou vládu vyděsilo. Ze strachu z dalších nepokojů nechala smuteční průvod zadržet. Najednou ale nikdo netušil, co si počít s nebožtíkem.
V Opavě strávil své stáří kněz Wincenty Saryusz Karol Skórkowski. Předtím, než sem roku 1835 přijel, působil jako děkan katedrály v Krakově, později coby biskup krakovské diecéze. Odtud byl vyhnán, protože jako vlastenec vystupoval proti okupantům. Část Polska tehdy patřila Rusku, část byla pod nadvládou Rakouska, což biskup ve svých kázáních kritizoval. Burcoval polský lid, aby se nenechal utiskovat, a to i za cenu ozbrojeného konfliktu. Roku 1830 došlo k povstání, které vstoupilo do dějin Polska pod názvem listopadové. Polský lid, tamní armáda i pokroková inteligence se postavili proti ruské nadvládě. A tehdy biskup Skórkowski posvětil povstalcům prapor a všelijak jim vyjadřoval podporu. Povstání ale bylo potlačeno a ruská nadvláda ještě zesílila. Pro povstalce padaly tvrdé tresty. Ideoví vůdci a velitelé armády odcházeli do exilu, aby unikli trestu smrti. Řada vojáků skončila ve vyhnanství na Sibiři a také biskup byl potrestán vyhnanstvím. Nejprve dostal domácí vězení, poté se ruský car postaral o to, aby byl ve své činnosti omezen a nakonec dostal příkaz přemístit se do Opavy.
Roky pod policejním dohledem
Skórkowski se usídlil v Minoritském klášteře. Tehdy měl za to, že se zanedlouho bude smět vrátit do vlasti, ve skutečnosti se mu to už nikdy nepodařilo. V Opavě byl pod stálým policejním dohledem a těžké to měl také finančně. Denně kázal v kostele svatého Ducha, nedostával však žádný plat. Jen z města Krakova mu občas přicházely malé příspěvky. Svými živými kázáními si však rychle získal přízeň Opavanů. Také kněží, a to nejen z Opavy, ale i z okolí jej uznávali. Ostatně ani v Krakově na svého biskupa nezapomněli. Papež dokonce odmítl jmenovat nového biskupa krakovské diecéze. Skórkowski tak po celou dobu vyhnanství zůstával ve své domovině oficiálním biskupem, a ti kněží kteří se dostali na jeho post, jej pouze zastupovali coby správci. Skórkowski s nimi po celou dobu svého pobytu v Opavě udržoval kontakt prostřednictvím dopisů. Ty však procházely přísnou cenzurou, a protože se v nich velmi zajímal o politické dění ve své vlasti, začaly okupační mocnosti zvažovat jeho přemístění na ještě vzdálenější místo. Uvažovalo se nad Klagenfurtem, nakonec už ale k dalšímu přesunu Skórkovského nedošlo.
Smuteční průvod zastaven
Z kraje roku 1851 Skórkowski onemocněl a po čtyřech dnech, 25. ledna jako třiaosmdesátiletý stařec zemřel. Opava jednala s krakovskou diecézí o pohřbu a bylo rozhodnuto, že tělo bude převezeno do Krakova, kde v tamní katedrále proběhne pohřeb a následně tam bude biskup pohřben. Biskupovy ostatky měly být převezeny vozem přes Kateřinky a státní hranici k nejbližší železniční stanici, odkud je půjde poslat vlakem. Když se vůz s rakví hnul z Opavy, byl za ním dlouhý průvod. To opavští věřící a kněží chtěli biskupa doprovodit na jeho poslední cestě a u vlaku se s ním rozloučit. K průvodu se přidávali další a další Opavané. Také v Krakově bylo živo. Už v té době se tam srocovali lidé, jen aby příjezd rakve s milovaným biskupem nepropásli a mohli mu vzdát hold a přivítat jej zpět ve vlasti. Čekaly zde takové davy, že se toho rakouská vláda zalekla. Bála se, aby nevypukly znovu nepokoje, a tak se rozhodla smuteční průvod zastavit.
V náhradním hrobě 62 let
Vůz s nebožtíkem byl zrovna za Kateřinkami, když dorazil telegrafický příkaz nepokračovat dál. Nad rakví rázem nastaly spory. Nikdo nevěděl, co si počít s mrtvolou. Jedni radili vrátit se s ní do Opavy, jiní zase uložit ji na čas v blízkých Kateřinkách. Všichni tehdy měli za to, že je převoz ostatků zastaven jen na krátký čas. A tak nakonec biskupa provizorně uložili do staré sakristie Kateřinského kostela. Tělo tu nakonec ale spočinulo na celých dvaašedesát let. Teprve roku 1913 rakouská vláda povolila, a to ještě na nátlak příbuzných a různých polských úředníků, aby bylo tělo exhumováno a převezeno do Krakova.
Zdroj: Nikol Pačková, Region Opavsko, 17. 7. 2018
Antonín Gruda (17. srpna 1844 Mokré Lazce – 28. února 1903 Opava) byl český katolický kněz, právník a národní buditel ve Slezsku.
Po studiích v Opavě a v Kroměříži, studoval teologii na bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1868 byl vysvěcen na kněze a po vysvěcení se jeho prvním působištěm staly Holice u Olomouce. Krátce poté byl přeložen do Přerova. Spolu s Vincencem Praskem a Kazimírem Tomáškem patřil k organizátorům prvního tábora českého lidu ve Slezsku na Ostré hůrce u Chabičova v roce 1869. V letech 1870–1886 působil v Kateřinkách u Opavy. Od roku 1886 byl farářem v Mokrých Lazcích. V osmdesátých letech studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Studia zakončil v roce 1890 získáním doktorátu. V roce 1898 se stal farářem v Kateřinkách, kde působil až do své smrti. Je pochován na Kateřinském hřbitově, v řadě kněžských hrobů.
Aktivně se podílel na činnosti Matice opavské. Dlouhá léta působil v různých funkcích ve vedení spolku a v letech 1882–1885 byl starostou matice. Zasazoval se především o zřizovaní českých škol ve Slezsku a o zrovnoprávnění češtiny v rakouském Slezsku ve školství a v soudnictví. V letech 1890 a 1897 byl zvolen poslancem slezského zemského sněmu v Opavě za okresy Opava a Bílovec. Zemřel v roce 1903 a byl pohřben na hřbitově v Kateřinkách. V Opavě-Kateřinkách je po něm pojmenována ulice Grudova.