Sobota 17. května nebyla jen tak ledajakou sobotou, byl to den, kdy se jaktařské spolčo vydalo na výlet do Olomouce. Sešli jsme se ráno na východním nádraží, koupili si lístky na vlak a už jsme jeli směr Olomouc. Chvíli jsme čekali v Ostravě, ale nakonec jsme dorazili do cíle. Shledali jsme, že je jen o trochu krásnější než naše Jaktař.
Na nádraží už nás čekala Klárka S. Prošli jsme asi polovinu Olomouce a dorazili na Stojanovu kolej. Odložili jsme zde všechna nadbytečná zavazadla a vyrazili jsme na prohlídku olomouckých kostelů. Nejvíce se nám líbilo v kostele Sv. Michala, kde se nás „ujal“ jeden moc milý kněz a povyprávěl nám o historii tohoto kostela. Doprovodil nás do zvonice, kde se nachází čtyři zvony, které kvůli nám zapnul (ještě štěstí, že jsme tam byli v pravé poledne) a my celou dobu, kdy zvonily, stáli vedle nich! I když jsme si zacpali uši, slyšeli jsme velice dobře.
Poté jsme šli zpátky na kolej, poobědvali jsme a vydali se do lanového centra Proud. Celý den bylo zataženo a my jsme doufali, že snad na nás pršet nebude, ale pršelo hodně a celou dobu. To nám však nemohlo zkazit náladu. Nejprve nám byla vysvětlena teorie a pak hurá na překážky! Ty dvě hodiny, co jsme mokli na dešti nám utekly jako voda. Na konci nás čekalo překvapení – skok ze třinácti metrů! Všichni, kdo skočili, si to náramně užili a ti statečnější z nás skočili dokonce dvakrát.
A potom už nezbývalo nic jiného, než doběhnout na kolej, vzít si věci a běžet na vlak. Nastoupili jsme a vyrazili domů. Cestou se nám nic nestalo, a tak jsme měli hodně času na to, abychom popřemýšleli, kde bychom chtěli v budoucnu studovat.
Terezka Smolková