Moje milá žena mi jednoho dne, po mém stýskání si, že v normální (tedy městské) knihovně si nemůžu vybrat nic na čtení, přinesla knížku z naší farní knihovny. Jmenuje se BUĎ, KDE JSI a napsal ji Štěpán Smolen. Když jsem ji otevřel a po přelétnutí stručných informací o autorovi a nudných údajích o katalogizaci se dostal k prologu, uvědomil jsem si, že jsem přeskočil ještě jakýsi malý odstaveček. Otočil jsem stránku zpět a na ní bylo natištěno:

Varování: Všechny v knize zmíněné postavy jsou přitažené za vlasy. S výjimkou postavy rektora, jež je přitažena za pleš.

S chutí jsem se pustil do čtení a musím říci, že mě tato malá knížka doslova pohltila. Nejenom, že je psána velmi čtivě, takže jsem byl schopen číst i po únavné 12–ti hodinové směně před tím, než jsem ulehl k odpočinku. Ale také nabízí i otázky a odpovědi k životním situacím, které nyní prožívám. Takže právě včas!

Na zadní straně obálky je krátké shrnutí v jedné větě, kterou si dovolím opsat. Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestále době.

Není to poprvé, kdy volba knížky z farní knihovny, inspirované otcem Petrem, naprosto spolehlivě padla na úrodnou půdu a byla mi výtečným průvodcem po mé pozemské pouti.

Už se těším na další skvost z naší farní knihovny.