Míč sem a míč tam, volejbal vždy rád hrám!

Ano, i letos se dne 11. 3. 2017 konal volejbalový turnaj opavského děkanátu s názvem OpaCUP. A spolčo na něm samozřejmě nemohlo chybět! Protože náš zájem o tuto sportovní událost je opravdu veliký, vyslali jsme letos,,do boje’’ hned dvě družstva, jež tým organizátorů ihned překřtil na Jaktař 1 a Jaktař A.

O tom, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné, jsme se přesvědčili už na začátku, kdy proběhlo losování skupin a obě naše družstva se ocitla ve skupině stejné.

Byla to opravdová zkouška našeho charakteru. Ke všemu byla bilance obou jaktařských týmů stejná-obě družstva porazila tým,,Tým’’ a prohrála s týmem,,Som To Odflák’’. Tím pádem bylo jasné, že se navzájem mezi sebou popereme o postup. Stalo se však něco, co poněkud naklonilo osudové misky vah. Přijel otec Petr. A přidal se k týmu Jaktař A.

Nutno podotknout, že o nějaké rivalitě mezi jaktařskými týmy nemohla být řeč. Oba týmy si navzájem přály vítězství, fanynky se rozdělily v poměru 1: 1 (červená a modrá), sourozenci se k sobě chovali, řekněme jako sourozenci-napříč týmem i družstvem, prostě vše bylo prosyceno láskou, milosrdenstvím, vzájemnou úctou…Eghm.. Tým Jaktař A (s otcem!) vyhrál a postoupil tak do druhého kola.

Družstvo Jaktař 1 pak hrálo se všemi, kteří nepostoupili a de facto odehrálo více zápasů, než,,hvězdný tým’’ (poznámka redaktorky). S napětím jsme sledovali utkání o finále mezi naším družstvem Jaktař A a Klokany-týmem sportovně nadaných seberevolťáků, kteří turnaj velmi vášnivě prožívali. Klokani po každém získaném bodu skandovali:,,Hopsa-aaa!’’, což ale stejně zaniklo ve fandění a podpoře našeho týmu. Tímto bych chtěla poděkovat Betty za její hlasový doprovod, protože jsem si jistá, že výrazně přispěla k našemu vítězství (alespoň ve druhém setu). Doslova rozbila všechny plány, které měl tým Klokanů před utkáním v hlavě a tím je naprosto vyvedla z rovnováhy. Bohužel pak odešla hrát za družstvo Jaktař 1, tudíž jsme boj o finále prohráli 1:2 na sety.

Nevzdali jsme se a po urputném boji si vybojovali třetí místo! Tím jsme trhli historický rekord našich úspěchů, jelikož to bylo poprvé, kdy jsme dostali medaile. Oba naše týmy tak po sečtení umístění a odečtení počtu fanynek dosáhly prvního místa a to je, myslím, ohromný úspěch.

Chtěla bych tímto poděkovat otci Petrovi, který nám opravdu hodně pomohl, všem hráčům aktivním i pasivním, organizátorům a všem, díky kterým jsme si mohli užít báječné dopoledne. Tak zase za rok!

Emocionální střípky našich hráčů ze vzájemného zápasu:

Je to sport.

Tak určitě.

Bolí mě palec pravé ruky. (Tento hráč nakonec skončil v nemocnici, pozn. redaktorky)

Přeji to druhé půlce, že vyhráli.-Taky si to přejeme.

Hezky jsem to vystřídala.

Užívám si napjaté atmosféry a ducha fair play. (Ozvalo se z tribuny.)

Pro jaktařskou farnost připravila nestranná Terezie Smolková