„Dostavilo se mnoho falešných svědků.“ (Mt 26,60)
„Ale jejich výpovědi se neshodovaly“. (Mk 14,56)

Těmito slovy z Písma svatého začíná velmi zajímavá kniha, kterou napsal benediktin Vojtěch Engelhart, mnich emauzský. Musím se přiznat, že jsem o této „zvláštní skupině lidí“ mnoho informací nevěděl. Až po přečtení této knihy jsem získal povědomí, kdo že vlastně jsou Svědkové Jehovovi?

Mnohokrát v životě jsem je zahlédl, jak vytrvale postávají na veřejných místech v centrech měst držící v ruce časopis s nápisem „Strážná Věž“ či „Probuďte se“. Neměl jsem mnohdy odvahu se s nimi zapojit do povídání, i když mě to svádělo dovědět se něco o této sektě více. Nyní bych si to mohl i dovolit, protože nějaké vědomosti a základy o nich už znám ze studií teologie. Ale čím jsou tak zajímaví? Spousta kolemjdoucích okolo nich jen mlčky prochází a oni téměř bez pohybu, staticky vydávají svědectví.

Všechno to začalo v USA v 2. pol. 19. stol., kdy se tato náboženská společnost začala velice rychle rozšiřovat. Jejím zakladatelem byl Charles Taze Russell, tehdy dvacetiletý mladík. Měl velmi zajímavý životní profil: byl vychováván v kalvinizmu, věřil v nauku o předurčení a byl plný skrupulí a strachu před peklem. Měl rozvrácené manželství a jeho manželka požádala o rozvod pro jeho nevěru a „nemorální chování“. Byl také prorokem, který však předpovídal události, které se nikdy nenaplnily. Po jeho smrti se k moci dostal bezohledný Joseph F. Rutherford, který také prorokoval. Zastavil bych se u jednoho příběhu, o kterém Svědkové věřili, že se vyplní. Stojí za to jej zmínit: „V r. 1930 ohlásil novinářům Joseph F. Rutherford, že postavil krásnou vilu blízko San Diego, která ho stála 75 000 dolarů, aby v ní důstojně přivítal Davida, proroky a patriarchy. V zahradě už stálo luxusní auto, vyrobené mimo sérii, které málem odevzdal jednomu podvodníku, který se vydával za krále Davida. Takovéto nesmysly, jakoby vystřižené z filmové grotesky, se roztrubovaly v letácích a časopisech s mnohamilionovým nákladem“.

V r. 1931 dostává tato sekta svůj oficiální název „Svědci Jehovovi“ podle jména, které Bůh zjevil Mojžíšovi v hořícím keři. V překladu Boží jméno zní „Já jsem který jsem“. Svědkové vyslovují toto jméno nesprávně „Jehovah“, namísto správného „Jahveh“. Dnes už je sekta mezinárodní a čítá okolo 19 milionů členů a neustále se rozrůstá. Jejich centrem je mrakodrap v Brooklynu v New Yorku. Dá se říci, že je to akciová společnost, které jde o „big business“. Čím více fanatických členů, tím více otroků, kteří s nasazením všech sil a bez platu prodávají milionové náklady jejich tiskovin, a tím větší jsou zisky akcionářů.

Nyní bych se pozastavil u věroučných omylů svědků Jehovových. Ti tvrdí, že Ježíš Kristus není Bůh, ale stvořená bytost. Před svým lidským narozením sloužil v nebi pod jménem archanděl Michael. Kristus je tedy pro Svědky jakýsi „demiurg“, tvor mezi nebem a zemí. Co se týče spásy člověka, nejsme podle nich vykoupeni Kristovou smrtí na kříži. Spása tedy přestává být svobodným darem Božím a stává se záležitostí přísného zachovávání pravidel. Kříž je podle nich symbol pohanský a byl církví přijat na základě snu císaře Konstantina. Taktéž vystupují proti mariánské úctě a tvrdí, že po narození Ježíše přistoupil Josef k Marii a měl s ní 5 dětí. Jsou to doslova pamflety, s kterými sekta vystupuje ve svém vyučování. Svědkové Jehovovi se snaží podat své učení velmi chytrým způsobem, ale moc se jim to nedaří. Jejich citáty z bible jsou vždy vytrženy ze souvislosti. Pečlivě si je vybírají, ale postrádají logickou souvislost. Co se zrovna do jejich teze nehodí, to si překroutí ve svém smyslu. Když jim třeba řeknete, že moderní věda dokázala stáří země na zhruba čtyři miliardy let, bude svědek Jehovův (s lehkým úsměvem) tvrdit, že podle bible je země stará něco přes 7 000 let a že vědu nastrčil jen ďábel, aby nás oklamal. Takových výhrad bychom mohli najít spousty. Např. vystupují proti papeži, Písmu svatém, svěcení neděle atd. Odmítají také svátostnou zpověď a kněz prý hříchy nemůže odpustit. Kdo však zná Písmo svaté, tak ví, že v bibli se praví: „Komu odpustíte chříchy, tomu budou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu budou zadrženy“ (Jan 20,23). Na jiném místě se říká: „Je někdo z vás nemocen? Ať si zavolá kněze církve, aby se nad ním modlili… a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vzájemně si přiznejte, když se dopustíte hříchů…“ (Jak 5,14–16). Je samozřejmé, že kněz může odpustit hříchy jen tomu, kdo činí pokání a věří ve spásu skrze Krista. A jak je tomu s očistcem, peklem, nesmrtelností duše a koncem světa? Svědci Jehovovi tvrdí, že slovo očistec se v bibli nevyskytuje vůbec. Jak už jsem uvedl na začátku, tak samotný zakladatel Russel začal studovat bibli, protože sám měl strach před peklem. Sekta má ovšem na peklo svůj vlastní názor a sami podle toho postupují: Nejdříve si sami určí, co je pravda „Peklo není a nikdo v něm nebude trápen“. Přitom v Písmu najdeme o pekle hned několik zmínek. Samotný Kristus a jeho apoštolové mluví o tom, že: 1– peklo existuje, 2– peklo je věčné, 3– hoří v něm oheň, 4– v tomto ohni budou navěky trápeni – a nikoli jednou provždy zničeni – Satan a zlí lidé. S nesmrtelností duše si vůbec sektáři nedělají starosti. Duše pro ně znamená jen jiný výraz pro živého tvora, a proto zemře jako vše živé. Je zajímavé, že jejich učení o konci světa je velmi obsáhlé a vypracované do všech detailů. Podle mého názoru si na tom hodně zakládají. Již několikrát za svoji existenci předpověděli „konec starého systému“, jak tomu říkají, ale nikdy jim to nevyšlo. „Ještě tato generace se konce světa dožije“, to prorokují už od r. 1872. V roce 1914 měl svět zaniknout podruhé, ale právě v tom roce začala první světová válka. Není to trochu divné? Přece církev trpělivě čeká na druhý příchod Kristův, až Bůh sám rozhodne. Hrůzostrašně pak sekta líčí, že Kristus, „kat Jehovův“, krutě a zaživa spálí přes tři miliardy „bezbožníků“, tj. těch, kdo se nedají k Svědkům Jehovovým, a že země bude téměř liduprázdná, až přijde konec.

Jak vypadá mravouka Svědků Jehovových? Jedním z témat, kterými se Vojtěch Engelhart zabývá, je lidská sexualita. Ta je u nich velmi přísná a často ji kritizují. Používají citáty z bible, které jsou ovšem vytrženy z kontextu, a nahrazují je jinými. Církev katolická naopak ponechává každému naprostou volnost volby stavu. To Jehovisté nedělají. Další věcí, na kterou je nutno poukázat, je požívání a transfúze krve. Není dovoleno jíst maso s krví, a odmítají i transfúzi krve, a to dokonce i tehdy, je-li nutná pro zachování lidského života. Také prý škodí lidskému zdraví a odporuje přikázání „Nezabiješ!“. Dále je u nich nepřípustné zúčastnit se jakýmkoli způsobem dění tohoto světa, ať už v politice (odmítají volit), v obchodních organizacích nebo v životě církví (kromě jejich sekty). Tady jde jasně vidět, jaké nepřátelství pěstují k tomuto světu. Odmítání vojenské služby ve všech zemích odůvodňují tímto způsobem: „Ježíš mu řekl: Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne“ (Mt 26, 52). To je jedna z dalších otázek, jak milovat svého bližního. Svědek Jehovův nemá žádný závazek ani vůči nejbližším příbuzným, natožpak vůči vlasti nebo společnosti! Trochu mi celý ten systém Jehovistů připomíná dobu komunismu, i když jsem ji zažil jen jako tříletý kluk, když potom skončila, tak jsem o ní slýchal z vyprávění rodičů a příbuzných. Komunisté přece také byli něco jako američtí agenti CIA, když všude měli své špehy a zvědy. Jehovisté okamžitě hlásí každé nové zprávy a nábor nových členů na hlavní centrálu, která se nachází v New Yorku. Do dvou dnů musí být prý každá změna a novinka nahlášena na vedení. Nemají také rádi křesťanské zvyky. Prý jsme je převzali pod vlivem ďáblovým z různých pohanských kultů. Hromnice, svátky, obřady, stavění chrámů, kadidla, svíčky, kněžská roucha, kříže, zpovědnice, půst, atd… to všechno odsuzují. Sv. Augustin už ve 4. století pronesl: „Pravá víra se ani tak nestaví proti obětem pohanů proto, že je přinášejí pohani, ale proto, že jsou přinášeny falešným bohům“. Líbí se mi také věta, kterou pronesl sv. Augustin proti Faustovi, manichejskému bludaři, který má podobné námitky, jako Svědci Jehovovi: „Máme některé věci společně s pohany, ale náš cíl je zcela jiný“. Kdyby Svědci Jehovovi bibli četli v celé souvislosti, místo aby studovali jen vytržené věty, museli by přece takové věci znát.

Kdybych měl závěrem shrnout, proč musíme učení Svědků Jehovových odmítnout: 1 – Toto učení radikálně odporuje křesťanské víře. 2 – Toto učení radikálně vyvrací křesťanskou naději ve vzkříšení a věčný život. 3 – Toto učení radikálně převrací křesťanskou lásku a cítí k lidem jen pohrdání a nenávist. A na závěr jedna rada, jak se nejúčinněji zbavit Jehovistů, když vás přijdou navštívit: „Kdo jste?“ „Jsme svědci Jehovovi a chceme si popovídat.“ „A kolik vás je?“ „Dva.“ „Tak si popovídejte…“.