Dnes vám chci přiblížit knihu z mé oblíbené Edice osudy, která má červený obal se symboly, které nám byly kdysi vnucovány – srpem, kladivem a rudou pěticípou hvězdou.
Malá, útlá knížka, dobře čtivá je de facto autobiografií krátkého života mladého člověka, který ho prožil, troufnu si říci, naplno.
Strhující příběh zrůdné ideologie, která se neštítí ničeho a nemá úctu k ničemu, proti na první pohled beznadějné a bezvýchodné situaci malého chlapce, přerozujícího se ve zralého mladého muže.
Bůh zde sehrává podstatnou roli, i když to není na první pohled patrné. A jak souvisí dívčí jméno v názvu knihy s tím vším, co jsem vám nyní popsal? Půjčte si tuto knížku v naší farní knihovně a dozvíte se to.
Pěkné počtení.
Milí farníci,
zima ještě neskončila, večery jsou dlouhé, a proto Vám nabízíme ke čtení některou z našich nových knih:
„Tajemství posledního večera“ (I. Renč) – čtení pro malé i větší
„I darebák má duši“ (M. A. Carré) – příběh chlapce vychovaného ulicí a zachráněného Bohem
„BUEN CAMINO nejen o cestě do Compostely“ (P. Hes) – pro středoškoláky i jejich rodiče – k pobavení a zamyšlení
„Bergogliův seznam“ (N. Scavo) – lidé zachránění papežem Františkem za diktatury v Argentině
„Ježíšův životní styl“ (N. Gumbel) – autorova životní zkušenost, humor, ale i snaha přiblížit biblické učení srozumitelným a praktickým způsobem
„Kam jdeme?“ (J. Rybář) – uvedení do křesťanství – fejetony
„Není radost jako radost“ (J. Křivohlavý) – krátká zamyšlení
„Víra v rodině“ (Ch. Ponsardová) – inspirace pro rodiny jak s malými, tak se staršími dětmi
„Velké tajemství“ (L. Kubíček) – manželství jako umělecké dílo
„Mami, kdy už konečně umřeš?“ (M. R.) – svědectví o péči o nemocnou maminku
„Jak (pře)žít se stárnoucími rodiči“ – praktická příručka
A v nastávající postní době můžete nahlédnout do těchto knih:
„Ukřižovaný Kristus“ (R. Cantalamessa) – Velkopáteční rozjímání
„Zpověď? Ne!“ (M. Szabo) – několik praktických (a zvídavých) otázek
„Postní a velikonoční zamyšlení“ (V. Judák) – inspirace k přípravě na oslavu velikonočních tajemství
„Čtvrthodinka upřímnosti“ (J.Augustyn) – pomůcka při přípravě na svátost smíření a pro každodenní modlitební chvíli
Tyto a spoustu dalších knih si můžete vypůjčit v naší farní knihovně vždy každou druhou neděli v měsíci po hrubé mši svaté, od 10.30 hodin.
Na Vaši návštěvu se těší
Štěpánka a Milena
Každý pátek v 17.00
16. 2. senioři
23. 2. děti
2. 3. mládež
9. 3. maminky
16. 3. muži – otcové
23. 3. ministranti
30. 3. Velký pátek křížová cesta v 8:00
Tak už jsme spolu prožili první Advent a Vánoce, a čeká nás první postní doba a Velikonoce. V postu vyjdeme spolu s Ježíšem na poušť, abychom pak spolu s ním prošli i jeho křížovou cestu, zůstali stát jako jeho věrní i pod jeho křížem a byli i u jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.
Musíme začít ale pěkně popořádku, tedy nejprve vyjít s Ježíšem na poušť, která nás povede na prvním místě ke ztišení, které je pro nás ideální především proto, aby v nás utichlo všechno to naše, a dostal prostor Boží duch.
Někdy je totiž pohodlnější naplnit postní čas – v horším případě jenom skvělými předsevzetími, a v tom lepším případě spoustami slov, či mnoha úkony, které jsou sice dobré na vykazování činnosti, ale často zapomínají na to správné pouštní ticho (ztišení) a setrvávání v Bohu, které si prožil i sám Ježíš jako člověk.
Možná, že je tato postní poušť taková nenápadná, možná se nám bude zdát, že nic neděláme, ale toto je právě ta správná postní poušť! – poušť, se vším všudy, na které nevidíme prakticky žádné své výsledky, ale: jsme jen s Bohem, a proti zlu, každý tím svým osobním způsobem, který po nás Bůh chce podle toho našeho povolání a schopností.
Ano, když se tak zamyslíme, zlo na nás nepůsobí taky nijak okázale, ale nejčastěji nenápadně – v tichu našich myšlenek, které se rozhodují a zaobírají tím zlem, aby nás pozvolna přiváděly ke zlým skutkům, kdy právě na té postní poušti se o to více můžeme utvrzovat v dobru, a pak i bojovat pořád proti stejnému základnímu pokušení – jídlo, pohodlí, vášně, bohatství, sláva a moc, klanět se sám sobě, (žít na úkor toho Božího).
V postu se máme tedy více v tichu zaobírat dobrem a odmítat pokušení, které vcelku vypadá právě tak neškodně a obyčejně. Pokusme se proto nyní v postu především vyjít na tu správnou postní poušť a tam setrvávat v modlitbách a v pokáních co nejvíce po celý půst. Přeji nám všem, aby se nám to co nejvíce dařilo(nejenom v postu), abychom pak i Velikonoce (a další dny) prožili a prožívali co nejlépe, jako Ježíšovi nejbližší, přátelé a učedníci.
Také se vám zdá, že jsme se spolčem už dlouho nic nepodnikli? Tak nebuďte smutní, jelikož na jeden výlet jsme v sedmičlenné sestavě vyrazili 3. 2. a bylo to úplně super!
Protože jsme inteligentní mladí lidé, nevyrazili jsme společně z jednoho místa, ale našli jsme se postupně ve vlaku (výchozí stanice Opava a Opava-Vávrovice), absolutně bez problémů. Zahráli jsme si hru Město, jméno, zvíře, věc, (obohacenou o bonusové kategorie „rostlina, jídlo, povolání,“) čímž jsme ihned naladili na přátelskou notu.
Vystoupili jsme v Zátoru a po ještě zmrzlé cestě vyrazili směrem do Ježníku. Celou dobu nám svítilo sluníčko a bylo příjemně chladno, takže se i ti horkokrevní z nás docela zchladili. Cesta nám příjemně ubíhala, ovšem když se zčistajasna na trase objevili dva koně, docela jsme se zlekli. Naštěstí se za chvíli objevili i jich páničkové a nikdo nebyl udupán. Později jsme došli k závěru, že koně jen chtěli Vojtův pomeranč (nedali jsme jim ho). ;)
Krátká přestávka na oběd a hurá na rozhlednu, která se jmenovala Vyhlídka! Místní si v doslovných názvech libují, jak jsme zjistili dle cedule nahoře. Aspoň se člověk neplete.
Naše cesta pokračovala vesnicí Ježník tak dlouho, dokud jsme nenašli zastávku s lavičkou na naší straně. Když přijel autobus, svezli jsme se do Krnova a vlakem zpátky do Opavy.
Měli jsme se krásně, a proto nám výlet tak rychle utekl.
Terezie Smolková
V den slavnosti Zjevení Páně jsme se setkali ve Vlaštovičkách. Společně jsme zazpívali koledy, zhlédli malé divadýlko, které si připravily děti a mládež naší farnosti pod vedením Lenky Laifertové. Při družném hovoru jsme ochutnali chlebíčky a cukroví, napili se kávy, čaje či minerálky – no a pak už jsme šli domů… Nebylo nás sice tolik jako loni, ale i tak byla atmosféra krásná.
…projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti…
Tato slova povzbuzení k dobrému životu jsme slyšeli v dnešním druhém čtení a nebyla určena jen manželským párům, které obnovily při obou mších manželský slib, ale všem účastníkům bohoslužeb.
V neděli jsme začali prožívat Slavnost Narození Páně. Mše svatá začala o půl desáté. Kostel, provoněný vůní kadila, byl zaplněn do posledního místečka. Po závěrečné písni Narodil se Kristus Pán jsme si ještě venku popovídali a ohřáli se horkým nealko i alko grogem.
Ve slavení jsme pak pokračovali v pondělí ráno. Po mši svaté nám naše schola zazpívala ještě několik vánočních písní. Děkujeme všem zpěvákům a hudebníkům za krásné zpěvy, které pro nás připravili. Jeden z pěkných vánočních zpěvů si můžete poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=2Nps02S5RsY
V úterý na svátek sv. Štěpána jsme popřáli k narozeninám otci Mirkovi. Děkujeme mu za jeho kněžskou službu naší farnosti a přejeme Boží požehnání.